Povím vám, co se stalo mým přátelům. Potulovali se před pár dny nočním Brnem a hledali otevřený podnik, kde by mohli pokračovat ve vášnivé diskusi nad pivem. V jedné ulici získali společníka: přidal se k nim jakýsi otrhaný člověk, možná bezdomovec. Měl vypito, moc toho nenamluvil, ale asi jej uprostřed noci přilákala veselá společnost, přidal se ke čtveřici mých přátel a s menším odstupem se loudal za nimi.
Pak se to náhle stalo. Ozvaly se rychlé kroky a zničehonic se objevili dva urostlí Romové. Přiběhli zezadu, možná z vedlejší ulice. Skočili po bezdomovci a několika tvrdými ranami pěstí ho srazili k zemi. To celé během okamžiku. Bezdomovec zůstal ležet na zemi, mí přátelé zůstali stát. Nevěděli co dělat. Romové také zůstali stát, ale usmívali se. „To je nějaký váš kamarád?“ zeptal se jeden z nich. „My jsme si ho asi s někým spletli“, řekl s milým úsměvem, skoro omluvně. „Tak co, co teď budete dělat?“, ptal se mých přátel. „Necháte to tak?“ Mí přátelé nevěděli. Byli tři muži a jedna žena, žádní rváči, a proti nim stála dvojice urostlých romských kriminálníků, kteří očividně chtěli vyvolat rvačku. „Tak mu dáme dvacet korun, ne?“, zašklebil se druhý Rom. „Dvacka to spraví, ne?“ Oba se náramně bavili. Natloukli pro zábavu bezdomovci a teď si užívali ponižování těch, kteří se na to museli dívat.
Mí přátelé udělali jediné, co je v tu chvíli napadlo. Zavolali policii a událost oznámili. Než však policejní hlídka dorazila na místo, bylo po všem. Potlučený bezdomovec se pomalu zvedl z chodníku a Romové se klidně dali na odchod. Možná šli svůj povedený šprým zapít. Nebo šli zmlátit někoho jiného. Na noční ulici je osamělých terčů dost.
Tolik skutečný příběh. A teď k jeho obsazení.
Všechno, co jsem napsal, se skutečně stalo. Jenom jedna věc je špatně: útočníci nebyli Romové. Byli to bílí Češi, jako já nebo vy. Jediným zvláštním znakem bylo, že měli oba vyholené hlavy.
Nikoliv Romové, ale bílí Češi. Jaký je v tom rozdíl? Pravděpodobně vyrůstali v obyčejném domě či bytě. Ne na ubytovně s desíti dalšími lidmi v jedné místnosti. Ne ve vybydleném baráku v nejhorší části města. Pravděpodobně nechodili na zvláštní školu. Vychodili obyčejnou základní školu, tak jako vy nebo já, a mohli si vybrat, kam půjdou studovat dál. Jejich rodiče a sourozenci také nechodili na zvláštní, takže tihle dva nemuseli vyrůstat mezi lidmi, jejichž jediným vzděláním je zvláštní škola. Jejich mateřským jazykem je pravděpodobně čeština a to je ve škole samozřejmě výhoda. Jejich příbuzní nesedí ve vězení a jejich rodina nesplácí likvidační půjčky lichvářům. Jejich barva kůže je stejná jako všech ostatních. V supermarketu jim v patách nevisí ochranka. V tramvaji nezamíří revizor přes celý vůz přímo k nim. Pravděpodobně také netrpí hmotnou nouzí. Nežijí obklopeni lidmi závislými na drogách a na automatech. Ani kvůli tomu nikoho nepřepadávají, to ne. Když bijí lidi, tak jenom tak. Pro vlastní zábavu.
A ten největší rozdíl? Kdyby to Romové byli, znali byste tenhle příběh z titulních stran novin. Zpravodajské servery by se předháněly v reportážích z místa činu. Lidé by jejich texty sdíleli na sociálních sítích. Inzerenti by si mnuli ruce, že jejich reklama vedle článku skvěle vynáší. Dělnická mládež by ohlásila pochod Brnem.
Ale Romové to nebyli, a tak se o té příhodě dočtete nanejvýš na nějakém blogu jako je tenhle. A navíc bůhví, jak to bylo. Určitě byli opilí, ti moji kamarádi, a bůhví, co viděli. A jestli třeba neprovokovali. A vůbec, co tam pohledávali v půlce noci? A co tam pohledával ten bezdomovec, ten už se vůbec nemá co divit.
Pokud pachatelé nejsou Romové, není to zpráva na první stránku idnesu, ale jenom banální hospodská historka. A ti dva násilníci si dál můžou v klidu bít bezdomovce a kohokoliv, kdo jim přijde pod ruku. O víkendu si pak vezmou sváteční černá trička a pojedou do Břeclavi nebo do nějakého jiného města, kde bude zrovna v mediálním kurzu „romské násilnictví“. V rámci pochodu Dělnické strany nebo některé z jejích variant budou demonstrovat proti tomu, že Romové někoho zbili.
Diskuse k článku byla odstraněna redakcí respekt.cz kvůli velkému množství neslušných příspěvků. Díky za pochopení.