Jakl své názory na rozvoj měst pěkně shrnul v článku nazvaném Oživením až k úplnému umrtvení. V něm hovoří o tom, jak v Česku vymírají centra měst a shledává, že příčinou je omezení automobilového provozu. „Všude se předhánějí o nejlepší projekt na zmaření (automobilové) dopravy“, píše Jakl a vychvaluje náměstí v Sušici, které je jedním velkým parkovištěm. Zklamáním jsou pro něj naopak města jako Rokycany a Strakonice, která automobilovou dopravu v centru omezila ve prospěch „cyklostezek, po kterých nikdy nejel cyklista“. V centrech takových měst se dají pořádat nanejvýš farmářské trhy nebo podobné produkty „euroidejí diverzity“. „Řidiče budou brzy v našich městech stejně rovnou střílet, už za to, že se dotkli volantu“, píše s nadsázkou prezidentský kandidát, čímž poukazuje na strašný útlak, kterému jsou motoristé v českých městech vystaveni.
Tolik Jakl, a teď něco málo kontextu. Všechna města západní Evropy pracují tak či onak s omezeními automobilové dopravy. Ta nejúspěšnější z nich dosáhla toho, že automobily v nich nejsou hlavním způsobem přepravy: ve Vídni, kde se systematicky rozšiřují zóny omezeného parkování, jezdí většina cestujících hromadnou dopravou. V Kodani se jezdí nejvíc na kole. A právě Vídeň a Kodaň a také třeba Oslo či Stockholm se pravidelně umisťují na prvních příčkách žebříčků kvality života ve městech. Že to není fér, srovnávat Vídeň a Rokycany? Tak co třeba Praha, kdy se ta dostane do čela žebříčku? Odpověď je jasná: nikdy, pokud budeme trvat na tom, že omezení rychlosti na magistrále či snížení počtu pruhů je narušením naší svobody.
Metropole jako Londýn, Paříž, Milán, ale i menší města v západní Evropě podnikají opatření k omezení počtu automobilů a k podpoře cyklistiky a hromadné dopravy. Ale o tom nám Ladislav Jakl neřekne nic. Jak je to možné? Možná, že žije obklopen lidmi, jejichž civilizační vzor leží spíše na východ od nás, v zemi, kde se za vrchol pokroku považuje přijet si offroadem až ke kase hypermarketu. Možná. Možná, že žije obklopen lidmi, kteří nerozeznají realitu od bludu. Možná. A jistě bychom to pochopili, kdyby byl Jakl nějaký zápecník, který v životě nevytáhl paty ze Sušice: Tak si, pane tajemníku, někdy přečtěte noviny a uvidíte.
To však není pravda. Ladislav Jakl procestoval kus světa i Evropy, jako tajemník prezidenta navíc často za peníze daňových poplatníků. Měl možnost si západoevropská města prohlédnout. Kdyby chtěl, jistě může navštívit nějakou konferenci o současném urbanismu a dozvědět se, co je ve světě nového. Ale on nechce a místo toho nám vypráví o tom, jak krásně se parkuje v Sušici. Za naší západní hranicí je sice všechno úplně naopak, ale tam zájem Ladislava Jakla nespadá, protože tam vládne Brusel a eurosocialismus a to je ideologie zla. Jakl tam sice za naše peníze jezdí, ale o tom, co tam viděl, pomlčí a místo toho nám napíše, jaká je to paráda, zaparkovat přímo uprostřed Sušického náměstí.
Odkud tohle myšlení známe? Jezdím sice na západ, ale nebudu vám říkat, co tam mají, protože západ je ideologicky závadný. Nenechme si ze západu nic vnucovat, držme se toho, co máme doma, protože my sami nejlépe víme, co je dobré.
Známe tuto argumentaci velice dobře. Známe ji z dob před rokem 1989, z dob normalizace. Dnes ji slyšíme z úst prezidentského kandidáta, toho, který se může přetrhnout, aby nám ukázal, jak velice je svobodomyslný. Svým článkem a svými názory však ukazuje opak. Ladislav Jakl totiž píše a myslí jako bolševický papaláš.