Český prezident to nemá lehké. Zatímco on konzistentně bojuje za nadčasové hodnoty konzervativismu a volného trhu, jeho protivníci přichází s dalšími a dalšími módními ideologickými výstřelky. Není týdne, aby bruselští byrokraté nepřišli s nějakým nesmyslným nařízením. Není měsíce, aby se v ulicích nesešli pomýlení aktivisté, demonstrující za nějaký nový výmysl evropské levice. Být na Klausově místě, byl bych z toho pomalu otrávený. A možná bych i zapochyboval, jestli mi to za to stojí, dělat prezidenta Čechům.
Žiju už nějakou dobu v Sarajevu a chtěl bych Klausovi navrhnout, ať se na to v Česku vykašle a přestěhuje se sem. Je to možná překvapivé, ale myslím si, že výhody života v Bosně a Hercegovině dokáže málokdo ocenit tak jako on. Vždyť posuďte sami:
Suverénní stát
Narozdíl od Česka, které se o svou svrchovanost musí neustále přetahovat s euroúředníky, je Bosna skutečně suverénní stát. Včetně státních hranic, které žádné Schengenské dohody o nás bez nás neohrozí. Sousední Chorvatsko je v této věci stejně uvědomělé jako Bosna, takže když přejíždíte autobusem hranice, může se vám stát, že vás celník (který se toho dne špatně vyspal) na pár hodin odstaví stranou, nechá celý autobus prohledat, a když najde něco dobrého k jídlu nebo k pití, tak si to nechá pro sebe. Zkrátka opravdová hranice suverénního státu. Místní patrioti mají nač být pyšní.
Ekologismus
Zatímco Česko se stává rájem módních ekologistů, v Bosně si přijdou na své konzervativci. Tak například se tu netřídí odpad – všechno se háže do jednoho koše. Až když to zažijete, tak si uvědomíte ten osvobozující rozdíl: zatímco české kuchyně přetékají různými nádobami na ten či onen druh europlastu, my v Bosně to všechno hodíme do jednoho pytle. A navíc si nehyzdíme ulice barevnými nádobami.
Jediný, kdo v Sarajevu třídí odpad, jsou pouliční kočky. Chceme opravdu klesnout na jejich úroveň?
Ale nejde jenom o odpad. Sarajevo leží v údolí mezi horami, takže tu máme každou zimu – ne jednou za deset let jako v Česku – pořádný smog. A není to nějaký pseudosmog ze spaloven biomasy. Je to poctivý smog z výfuků třicet let starých Golfů, bez katalyzátoru, bez bionafty a všech těchhle eurovymožeností. To musí každého konzervativce zahřát u srdce – nebo aspoň u plic.
Občanská společnost (a homosexualismus)
„Občanská společnost je polemikou se svobodnou společností a je povinností každého demokrata ze všech svých sil do konce svých věků proti ní bojovat“, prohlásil český prezident na semináři CEP v roce 2005 a opět tím ukázal, že Česko pro něj není to pravé. Bosna je jednou z nejchudších zemí v Evropě a místní obyvatelé s průměrným měsíčním příjmem okolo 300 euro mají co dělat, aby uživili rodinu. Na nějakou občanskou společnost jim čas nezbývá a pokud zbyde, tak ho raději věnují aktivitám na černém trhu. Což je správné, neboť to posiluje jejich tržní myšlení a nezbývá jim čas na homosexualismus a další „občanské“ výdobytky.
Bez módních vln
Ve svém slavném projevu při prezidentské volbě se Klaus vymezil proti „budoucnosti stvořené z módních vln, kdy bude zakázáno kouřit, ale drogy budou tolerovány.“ Václave přijeď! V samotném Sarajevu jsou 2 (slovy dvě) nekuřácké kavárny – všude jinde se kouří jako o život: v restauracích, ve veřejných budovách, ve školách. Tady si nenechají diktovat co se smí a co ne od nějakých eurobyrokratů!
Ach to Euro
Není se čeho bát, evropská pseudoměna do Bosny hned tak nedorazí. I kdyby nasnadě přežila svůj současný úpadek, tak to ještě potrvá pěkně dlouho, než Bosna splní podmínky pro vstup do eurozóny. A i když je bosenská marka momentálně na euro navázaná, tak se určitě zavčas odváže, až to s eurem dopadne, tak jak pan prezident vždycky říkal.
Nic než Národ
Nejenom Bosna, ale všechny země bývalé Jugoslávie ukázaly v 90.letech velkou míru vlastenectví a hrdosti na vlastní národ – ano, té hrdosti, která českým školním dětem tak bolestně chybí. V Bosně se navíc tento patriotismus spojil s oprávněnou obavou našich slovanských bratrů z narůstajícího islamismu. Islamoskeptici z řad bosenských Srbů nejprve zbourali všechny mešity které jim přišly pod ruku a pak začali provádět totéž s muslimy samotnými. Václav Klaus jako jeden z mála evropských státníků pro toto vlastenecké vzplanutí našel pochopení a znovu tím ukázal, že se nebojí stát proti proudu, ať jde o podporu nedemokratických režimů nebo etnických čistek.
Dnešní Bosna by se Klausovi zamlouvala. Kromě Sarajeva, které stále sní svůj přežitý sen o multikulturalismu, je země administrativně rozdělena na srbskou a bosňáckou část (je to jediné správné řešení, protože s upadající religiozitou mladé generace na obou stranách přestává být zřejmé kdo je Srb a kdo Bosňák a země tak znovu čelí riziku multikulturalismu). Radovan Karadzić a Ratko Mladić, dva velcí hybatelé národního povědomí, své ušlechtilé pohnutky momentálně vysvětlují v Haagu. Tím spíš bude třeba někoho, kdo by v čase úpadku konzervativních hodnot pozdvihnul národní myšlenku z bahna.
Václave, přijeď! Frontová linie boje s eurosocialismem je právě tady! A co víc, dezorientovaní Bosňané stále více podporují vstup své země do EU. Je třeba včas zasáhnout, než Bosna pozbyde všechnu svou konzervativní krásu!
Václav Klaus na Balkán!
Český prezident to nemá lehké. Zatímco on konzistentně bojuje za nadčasové hodnoty konzervativismu a volného trhu, jeho protivníci přichází s dalšími a dalšími módními ideologickými výstřelky. Není týdne, aby bruselští byrokraté nepřišli s nějakým nesmyslným nařízením. Není měsíce, aby se v ulicích nesešli pomýlení aktivisté, demonstrující za nějaký nový výmysl evropské levice. Být na Klausově místě, byl bych z toho pomalu otrávený. A možná bych i zapochyboval, jestli mi to za to stojí, dělat prezidenta Čechům.
Žiju už nějakou dobu v Sarajevu a chtěl bych Klausovi navrhnout, ať se na to v Česku vykašle a přestěhuje se sem. Je to možná překvapivé, ale myslím si, že výhody života v Bosně a Hercegovině dokáže málokdo ocenit tak jako on. Vždyť posuďte sami:
Suverénní stát
Narozdíl od Česka, které se o svou svrchovanost musí neustále přetahovat s euroúředníky, je Bosna skutečně suverénní stát. Včetně státních hranic, které žádné Schengenské dohody o nás bez nás neohrozí. Sousední Chorvatsko je v této věci stejně uvědomělé jako Bosna, takže když přejíždíte autobusem hranice, může se vám stát, že vás celník (který se toho dne špatně vyspal) na pár hodin odstaví stranou, nechá celý autobus prohledat, a když najde něco dobrého k jídlu nebo k pití, tak si to nechá pro sebe. Zkrátka opravdová hranice suverénního státu. Místní patrioti mají nač být pyšní.
Ekologismus
Zatímco Česko se stává rájem módních ekologistů, v Bosně si přijdou na své konzervativci. Tak například se tu netřídí odpad – všechno se háže do jednoho koše. Až když to zažijete, tak si uvědomíte ten osvobozující rozdíl: zatímco české kuchyně přetékají různými nádobami na ten či onen druh europlastu, my v Bosně to všechno hodíme do jednoho pytle. A navíc si nehyzdíme ulice barevnými nádobami.
Ale nejde jenom o odpad. Sarajevo leží v údolí mezi horami, takže tu máme každou zimu – ne jednou za deset let jak v Česku – pořádný smog. A není to nějaký pseudosmog ze spaloven biomasy. Je to poctivý smog z výfuků třicet let starých Golfů, bez katalyzátoru, bez bionafty a všech těchhle eurovymožeností. To musí každého konzervativce zahřát u srdce – nebo aspoň u plic.
Občanská společnost a homosexualimus
„Občanská společnost je polemikou se svobodnou společností a je povinností každého demokrata ze všech svých sil do konce svých věků proti ní bojovat“, prohlásil český prezident na semináři CEP v roce 2005 a opět tím ukázal, že Česko pro něj není to pravé. Bosna je jednou z nejchudších zemí v Evropě a místní obyvatelé s průměrným měsíčním příjmem okolo 300 euro mají co dělat, aby uživili rodinu. Na nějakou občanskou společnost jim čas nezbývá a pokud zbyde, tak ho raději věnují aktivitám na černém trhu. Což je správné, neboť to posiluje jejich tržní myšlení a nezbývá jim čas na homosexualismus a další „občanské“ výdobytky.
Bez módních vln
Ve svém slavném projevu při prezidentské volbě se Klaus vymezil proti „budoucnosti stvořené z módních vln, kdy bude zakázáno kouřit, ale drogy budou tolerovány.“ Václave přijeď! V samotném Sarajevu jsou 2 (slovy dvě) nekuřácké kavárny – všude jinde se kouří jako o život: v restauracích, ve veřejných budovách, ve školách. Tady si nenechají diktovat co se smí a co ne od nějakých eurobyrokratů!
Ach to Euro
Není se čeho bát, evropská pseudoměna do Bosny hned tak nedorazí. I kdyby nasnadě přežila svůj současný úpadek, tak to ještě potrvá pěkně dlouho, než Bosna splní podmínky pro vstup do eurozóny. A i když je bosenská marka momentálně na euro navázaná, tak se určitě zavčas odváže, až to s eurem dopadne, tak jak pan prezident vždycky říkal.
Nic než Národ
Nejenom Bosna, ale všechny země bývalé Jugoslávie ukázaly v 90.letech velkou míru vlastenectví a hrdosti na vlastní národ – ano, té hrdosti, která českým školním dětem tak bolestně chybí. V Bosně se navíc tento patriotismus spojil s oprávněnou obavou našich slovanských bratrů z narůstajícího islamismu. Islamoskeptici z řad bosenských Srbů nejprve zbourali všechny mešity které jim přišly pod ruku a pak začali provádět totéž s muslimy samotnými. Václav Klaus jako jeden z mála evropských státníků pro toto vlastenecké vzplanutí našel pochopení a znovu tím ukázal, že se nebojí stát proti proudu, ať jde o podporu nedemokratických režimů nebo etnických čistek.
Dnešní Bosna by se Klausovi zamlouvala. Kromě Sarajeva, které stále sní svůj přežitý sen o multikulturalismu, je země administrativně rozdělena na srbskou a bosňáckou část (je to jediné správné řešení, protože s upadající religiozitou mladé generace na obou stranách přestává být zřejmé kdo je Srb a kdo Bosňák a země tak znovu čelí riziku multikulturalismu). Radovan Karadzić a Ratko Mladić, dva velcí hybatelé národního povědomí, své ušlechtilé pohnutky momentálně vysvětlují v Haagu. Tím spíš bude třeba někoho, kdo by v čase úpadku konzervativních hodnot pozdvihnul národní myšlenku z bahna.
Václave, přijeď! Frontová linie boje s eurosocialismem je právě tady! A dezorientovaní Bosňané stále více podporují vstup své země do EU. Je třeba včas zasáhnout, než Bosna pozbyde všechnu svou konzervativní krásu!
Václav Klaus na Balkán!
Český prezident to nemá lehké. Zatímco on konzistentně bojuje za nadčasové hodnoty konzervativismu a volného trhu, jeho protivníci přichází s dalšími a dalšími módními ideologickými výstřelky. Není týdne, aby bruselští byrokraté nepřišli s nějakým nesmyslným nařízením. Není měsíce, aby se v ulicích nesešli pomýlení aktivisté, demonstrující za nějaký nový výmysl evropské levice. Být na Klausově místě, byl bych z toho pomalu otrávený. A možná bych i zapochyboval, jestli mi to za to stojí, dělat prezidenta Čechům.
Žiju už nějakou dobu v Sarajevu a chtěl bych Klausovi navrhnout, ať se na to v Česku vykašle a přestěhuje se sem. Je to možná překvapivé, ale myslím si, že výhody života v Bosně a Hercegovině dokáže málokdo ocenit tak jako on. Vždyť posuďte sami:
Suverénní stát
Narozdíl od Česka, které se o svou svrchovanost musí neustále přetahovat s euroúředníky, je Bosna skutečně suverénní stát. Včetně státních hranic, které žádné Schengenské dohody o nás bez nás neohrozí. Sousední Chorvatsko je v této věci stejně uvědomělé jako Bosna, takže když přejíždíte autobusem hranice, může se vám stát, že vás celník (který se toho dne špatně vyspal) na pár hodin odstaví stranou, nechá celý autobus prohledat, a když najde něco dobrého k jídlu nebo k pití, tak si to nechá pro sebe. Zkrátka opravdová hranice suverénního státu. Místní patrioti mají nač být pyšní.
Ekologismus
Zatímco Česko se stává rájem módních ekologistů, v Bosně si přijdou na své konzervativci. Tak například se tu netřídí odpad – všechno se háže do jednoho koše. Až když to zažijete, tak si uvědomíte ten osvobozující rozdíl: zatímco české kuchyně přetékají různými nádobami na ten či onen druh europlastu, my v Bosně to všechno hodíme do jednoho pytle. A navíc si nehyzdíme ulice barevnými nádobami.
Ale nejde jenom o odpad. Sarajevo leží v údolí mezi horami, takže tu máme každou zimu – ne jednou za deset let jak v Česku – pořádný smog. A není to nějaký pseudosmog ze spaloven biomasy. Je to poctivý smog z výfuků třicet let starých Golfů, bez katalyzátoru, bez bionafty a všech těchhle eurovymožeností. To musí každého konzervativce zahřát u srdce – nebo aspoň u plic.
Občanská společnost a homosexualimus
„Občanská společnost je polemikou se svobodnou společností a je povinností každého demokrata ze všech svých sil do konce svých věků proti ní bojovat“, prohlásil český prezident na semináři CEP v roce 2005 a opět tím ukázal, že Česko pro něj není to pravé. Bosna je jednou z nejchudších zemí v Evropě a místní obyvatelé s průměrným měsíčním příjmem okolo 300 euro mají co dělat, aby uživili rodinu. Na nějakou občanskou společnost jim čas nezbývá a pokud zbyde, tak ho raději věnují aktivitám na černém trhu. Což je správné, neboť to posiluje jejich tržní myšlení a nezbývá jim čas na homosexualismus a další „občanské“ výdobytky.
Bez módních vln
Ve svém slavném projevu při prezidentské volbě se Klaus vymezil proti „budoucnosti stvořené z módních vln, kdy bude zakázáno kouřit, ale drogy budou tolerovány.“ Václave přijeď! V samotném Sarajevu jsou 2 (slovy dvě) nekuřácké kavárny – všude jinde se kouří jako o život: v restauracích, ve veřejných budovách, ve školách. Tady si nenechají diktovat co se smí a co ne od nějakých eurobyrokratů!
Ach to Euro
Není se čeho bát, evropská pseudoměna do Bosny hned tak nedorazí. I kdyby nasnadě přežila svůj současný úpadek, tak to ještě potrvá pěkně dlouho, než Bosna splní podmínky pro vstup do eurozóny. A i když je bosenská marka momentálně na euro navázaná, tak se určitě zavčas odváže, až to s eurem dopadne, tak jak pan prezident vždycky říkal.
Nic než Národ
Nejenom Bosna, ale všechny země bývalé Jugoslávie ukázaly v 90.letech velkou míru vlastenectví a hrdosti na vlastní národ – ano, té hrdosti, která českým školním dětem tak bolestně chybí. V Bosně se navíc tento patriotismus spojil s oprávněnou obavou našich slovanských bratrů z narůstajícího islamismu. Islamoskeptici z řad bosenských Srbů nejprve zbourali všechny mešity které jim přišly pod ruku a pak začali provádět totéž s muslimy samotnými. Václav Klaus jako jeden z mála evropských státníků pro toto vlastenecké vzplanutí našel pochopení a znovu tím ukázal, že se nebojí stát proti proudu, ať jde o podporu nedemokratických režimů nebo etnických čistek.
Dnešní Bosna by se Klausovi zamlouvala. Kromě Sarajeva, které stále sní svůj přežitý sen o multikulturalismu, je země administrativně rozdělena na srbskou a bosňáckou část (je to jediné správné řešení, protože s upadající religiozitou mladé generace na obou stranách přestává být zřejmé kdo je Srb a kdo Bosňák a země tak znovu čelí riziku multikulturalismu). Radovan Karadzić a Ratko Mladić, dva velcí hybatelé národního povědomí, své ušlechtilé pohnutky momentálně vysvětlují v Haagu. Tím spíš bude třeba někoho, kdo by v čase úpadku konzervativních hodnot pozdvihnul národní myšlenku z bahna.
Václave, přijeď! Frontová linie boje s eurosocialismem je právě tady! A dezorientovaní Bosňané stále více podporují vstup své země do EU. Je třeba včas zasáhnout, než Bosna pozbyde všechnu svou konzervativní krásu!